Reklama

Sedím u televize a sleduji další díl dalšího „úžasného“ seriálu. V momentě, kdy začnu přemýšlet jak to udělat, abych si odskočila a zároveň nepřišla o to napětí jestli ji konečně políbí nebo to ten trouba hlavní hrdina zase zazdí, vyřeší tohle dilema za mě reklama….

Ten magický moment, kdy část národa povzdychne proč zrovna teď, když je to tak napínavé. Část zůstane v klidu sedět a s nepřítomným výrazem sleduje na obrazovce střídající se reklamy na všechno možné (jak říká můj otec „od špendlíku po lokomotivu“) A tak zírám a najednou mě vytrhne z mé letargie křičící a nadávající žena, která po mě chce vysvětlení, proč zrovna její čistič nevyčistil ty dlaždičky jak měl! Leknu se, až převrhnu hrnek s kávou a začnu se rozhlížet jestli za mnou nestojí dealer, na kterého by mohl spravedlivý hněv té „ubohé ženy“ dopadnout….Mezitím se scéna změní a začne jiná ubohá žena řešit, proč má stále špinavý koberec, když si s ním dala takovou práci při čištění svým obvyklým čistícím prostředkem. To mě začne zajímat vzhledem k tomu, že i na mém koberci na mě kouká čerstvá skvrna.
A tak s napětím sleduji záchranou akci jiné „úžasné ženy“, která není ani trochu zoufalá a s profesionálním úsměvem vytáhne z kabelky „fantastický“ čistící prostředek (já z „kabelky“ běžně vytahuji doma půlku chleba, kilo masa, pytel brambor…. a té brašně, co nosím, kabelka jen říkám) a během pár sekund vyčistí koberec dočista do čista.

A už jsem v tom! Jsem lapena v reklamě a hned ráno běžím do obchodu pro ten úžasný prostředek, abych si také splnila sen o zářivě čistém koberci. Radostně a plná očekávání dotančím domů, z kabelky (brašny) vytahuji ten vše zachraňující prostředek a dávám se do práce (no v televizi to nevypadalo tak namáhavě) A čistím a čistím……a skvrna drží a drží! Někde se asi stala chyba? Že bych se včera špatně dívala a unikla mi nějaká důležitá část? Trochu mě to rozhodilo, ale nevzdávám se. Asi po další půlhodině boje se skvrnou se začnu rozhlížet po té optimistické ženě co včera nabízela ten „fantastický“ produkt a přemýšlím jestli jí uškrtím nebo radši zapíchnu nožem (radši uškrtím, po bodnutí nožem by mi ještě víc ušpinila už dost špinavý koberec!)

Po marných pokusech o vítězství nad skvrnou to vzdávám a volám své matce. Ptám se jí co s tím. A jako vždycky dostanu jednoduchou radu a doporučení na starý, ale léty ověřený prostředek. Ten mě stál třetinu toho co ten zaručený „zázrak“!. Po půlhodině dalších prostocviků s novým prostředkem koberec září čistotou a já propadám slastnému pocitu z vítězství. No nic, na reklamu už nedám!… Slibuji si.

Uběhne pár dní a na mě zas zaútočí reklama! Říkám si, ty mě už nedostaneš potvůrko, já se nedám…..A ona se na mě usmívá a další perfektní žena mi nabízí s zářivým úsměvem naprosto spolehlivý a opět „fantastický“ výrobek. Pro změnu na proměnu špinavého, flekatého prádla na prádlo tak čisté a zářící, že ani z obchodu ho takhle nepřinesete! A já opět podléhám, opět ráno běžím do obchodu a domů spěchám s krabicí toho zázraku čistoty…..A film se opakuje. Do pračky s nadšeným úsměvem vkládám ponožky mých dětí, které vzdorují i baletu na valše, když se je pokouším zbavit černé barvy (původní je bílá), trička s fleky a jiné „perly“ našeho šatníku. Zapínám a dvě hodiny s napětím čekám na výsledek…..A je to tu! Vrhám se k pračce, která při poslední otáčce při ždímání udělala v koupelně málem salto (občas mám dojem, že mi přijde do obýváku sama sdělit že je už hotová) a vytahuji první kousky s radostným očekáváním.
NE!!! Brečím, křičím a propadám naprostému zoufalství! Běžím do kuchyně a hledám co největší nůž. Tu ženskou klidně zapíchnu (koberec už umím vyčistit i bez ní)! Po dvou panákách se lehce uklidňuji a volám své matce……

A prádlo už zase září čistotou a já vím, že už nikdy nepodlehnu mámení reklamy a kdyby, tak nejdřív zavolám své matce.

Autor: Dagmar Vrbovcová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..